Svědectví z pouti do Međugorje

Svědectví z pouti do Međugorje

Nejkrásnější týden života!

I když prázdniny rychle utekly, tak byly nádherné!
V den vysvědčení jsme odjeli se synem do Medžugorje na celý týden a bylo nám tam moc krásně!! Nejkrásnější týden života! Myslím, že nad Medžu je nebe otevřené a každý to cítí, že je nebi blíž a tím pádem se cítí moc krásně a dělá věci jinak, pěkněji. Měla jsem největší strach ze syna, že bude znuděný, ale sotva jsme přijeli, byl každý den na mši svatou, na zpovědi a na dvou růžencích denně:: ) šel i na Križevac bosky i na Podbrdo a byl moc šťastný. Jeli jsme s poutním zájezdem s knězem ze Zábřeha, s Radkem Maláčem. Radek je velký bavič, je rodák z Vizovic, nutkání na kněze dostal právě v Medžugorji a jezdí tam každý rok. Byl skautský vedoucí a s ním jelo i pár velkých kluků a chlapů a tak se hned první den syn přidal k nim a celý týden jsem o něm nevěděla. Panna Maria to tak zařídila, chlapi mu vynahradili tátu a Robert se při nich osvatil. Byl nadšený a natěšený z každého dne.
Po příjezdu domů už mu to opadlo, ale vím, že kdyby tam jel kdykoliv sám, třeba v dospělosti, věděl by přesně, kam jít a také mám takový dobrý pocit, že jsem ho Panně Marii "představila". Na zájezdu byly i rodiny s malými dětmi a teď mě mrzí, že jsem tam nejela dříve a nemohla vzít i dceru. V Medžu jsme potkali samé krásné lidi a bylo to nádherné! Jako kdybychom byli ve městě, kde žijí jen samí svatí lidi a všichni milujete Pannu Marii a Pána Ježíše. Úplně každý je tam takový víc svatý a je to nádherné. Došlo mi, že tak to tam bude v nebíčku a už se moc těším, jen nevím, jestli se tam dostanu.
I zpověď svatá je úplně jiná. O Medžu se říká, že je zpovědnicí světa a opravdu to tak je. Je tam snad přes 50 klasických zpovědnic, ale spousta kněží sedí i na sedátkách u kostela s cedulkami, ve kterém jazyce zpovídají a hlavně člověka napadají i dávno zapomenuté hříchy, na které by jinak nevzpomněl. To se mi také stalo.
O. Radek každý večer podnikal nějaký program, říkal různá svědectví a uzdravoval. Na konci pobytu jsme měli i my svá svědectví a spousta lidí řeklo, s čím tam jelo a další krásné věci, jak byli u svaté zpovědi po 40 letech, mluvili o tom, že se zrovna tady dozvěděli zprávu od těch, za které se modlili nebo mysleli a také svědčili o tom, že byli uzdraveni. Otec Radek má totiž charisma uzdravování a po večerech lidi uzdravoval nebo se za ně modlil. Byli tam z jeho farnosti i lidi, kteří se nad námi modlili a měli obrazy z našeho života a některé věci s námi sdíleli a bylo to také nádherné! Snad to ještě někdy zažiju. +

Andrea

Svatá pouť

Když se chystáš na svatou pouť – připrav se na pokušení...zdá se mi to jako celkem výstižný titulek:) Před odjezdem do Medžugorje se mi kupily komplikace. Tak jeden střípek – stojíte v den odjezdu na zastávce, čekáte na spolehlivý "žlutý" autobus, abyste včas dorazili na místo srazu v Olomouci. Půl hodiny zpoždění, pečete se v pravé poledne na sluníčku – zastávka bez střechy, s kufrem a batohem, nic nejede a pak se podíváte do mobilu, kde čtete zprávu: "Váš spoj byl zrušen a peníze vráceny na účet". Zpráva nás, čekající na autobus, uvedla do pohybu – rychle jsme se seznámily, vzala jsem auto i nové "známé", a týden parkovala v Olomouci u Globusu – s prosbou na Anděla strážného, aby pohlídal auto, ať mi ho neodtáhnou a najdu ho tam za týden:) Když jsem z Medžugorje odjížděla, tak jsem tušila, proč si asi odvěký nepřítel Boží nepřeje, aby tam lidé jezdili na pouť...

V Medžugorji se totiž tak nějak lehčeji modlí a otevírá srdce Bohu...Zastavila jsem se tam, znovu uskládala priority. Oprášila jsem modlitbu růžence, kterou jsem už mnohdy přeříkávala jako děti básničku. Panna Maria nás učí a zve k modlitbě srdcem. Díky srdečnému doprovázení otce Radka, který nechával poutníkům svobodu, čeho se chtějí zúčastnit, jsem tam našla i dost prostoru pro tiché přebývání o samotě s Bohem – na kopcích, v kostele, kapli, kdekoliv. Domů jsem se vracela pokojná a radostná, s vděčností, že Bůh je stále s námi, a s vědomím, že nám svěřil velké dary i velké poslání...

Děkuji otci Radkovi i všem milým spolupoutníkům :)

Marcela H.

Bezpodmínečná láska

Byly jsme s dcerou v Medžugorje poprvé a jsme moc rády, že jsme se tam vypravily. Hned při příjezdu a vysednutí z autobusu jsem cítila  duchovním zrakem velký klid, pokoj, přijetí a takovou všeobjímající bezpodmínečnou lásku. Když jsem uviděla kněze v bílých albách a uslyšela písně – připadala jsem si, jako bych měla vidět, jak to bude jednou v nebi. Jedním slovem nádhera a velká duchovní posila!

A obrázek Panny Marie, který byl jí i posvěcený při zjeveních, co jsme dostali po svědectví pana Patrika, jsem nechala víckrát okopírovat a zalisovat a rozdala nemocným a svým známým. Každý z těch lidí užasl a cítil tu milost z toho obrázku a hned si jej přikládal k srdci a nemohl se od něj odtrhnout a byli za něj moc vděční. A dva známí mi řekli, po shlédnutí fotek z Medžugorie, že se tam určitě vypraví. Původně to chtěli, díky vyššímu věku vzdát.

Děkujeme Vám, otče Radku, ještě jednou za krásnou pouť, mše svaté procítěné Duchem svatým, Vaše svědectví a že vedete duše blíže Nebi a pomáháte svojí pevnou vírou a povzbuzením projít nám, obyčejným hříšníkům, v tomto pozemském putování i těžkými zkouškami. Také Vaše přímluvná modlitba, kterou jste se nad námi modlil, mi moc pomohla v tom, že mi odešla tíha, smutek a hněv z duše, které jsem tam dlouho nosila. Moc děkuji.

Eva

Načerpání sil

Pro mě byla pouť jako Betánie – duchovní obnova, načerpání sil do dalšího života.
Velké díky za milosti, které jsem od Boha dostala. Oslovilo mě společné slavení liturgie, modlitby, adorace a svědectví, která jsem společně vyslechly...       
Líbila se mi příroda, moře a všechna místa, která jsme navštívili. Ze všeho jsem byla nadšená a budu z toho dlouho čerpat. Jsem vděčná Pán Bohu a Panně Marii za milost, že jsem měla možnost poutě se zúčastnit.

Vděčná poutnice SMG

Pouť do Medžugorje – červenec 2022

Když mi byla před devíti měsíci, v mých 49 letech diagnostikována rakovina, byl to šok nejen pro mě, ale i pro mé blízké. Člověk si náhle uvědomí, že nežil až tak dobře, jak si doposud myslel, a to jak po tělesné, tak především po duchovní stránce. Ne, že bych byla úplně špatný člověk, ale často žijeme ve stereotypech a špatných návycích. Ne nadarmo se říká že: „Člověk neumírá na nemoci, ale na špatné zvyky.“

Jeden z prvních telefonátů, po sdělení diagnózy patřil mé dlouholeté kamarádce, která mě už léta zasvěcuje do věcí duchovních, Pavle.

Bez dlouhého vysvětlování mi řekla své pocity: „zní to hrozně, ale já cítím, že se vyčistíš a bude z tebe jiný člověk.“ A opravdu, po deseti chemoterapiích jsem přišla nejen o jedenáct kilogramů a vlasy, ale především chuť řešit zbytečné věci, jít do sporů nebo cokoliv očekávat. Tělo se vyčistilo...ale, co hlava?

Už léta jsem tělem i duší poutník (v letech 2013–2018 jsem šla 1300 km pouť do Santiaga de Compostela, v roce 2021 pouť ke cti sv. Ludmily z Velehradu do Tetína - 450 km, pravidelně chodím po cyrilometodějských stezkách, kterých je u nás na Moravě nepřeberné množství) Ale co teď, když únava stále narůstá a v kuse ujdu s bídou pár stovek metrů. Na pouť do Medžugorje, jsem se chystala několik let, a stále nebyl čas.… teď mám času spoustu. Přes mého známého jsem se na kontaktovala na Radka Maláče, ten mi poslal propozice... a jelo se. (moji blízcí mě zrazovali, báli se, že nejsem po zdravotní stránce úplně fit).

Společenství lidí v autobuse bylo úžasné, a když se za Uherským Brodem, po modlitbě za zdar cesty nalévaly štamprličky slivovice a zpívalo: Mnoga leta, zdravi byli..., protože Otec Radek právě slavil 49. narozeniny, věděla jsem, že jsem v dobré společnosti... Dobře jsme docestovali do nádherného, promodleného mariánského místa Medžugorje. A bylo nám tam po všechny dny moc dobře. Hmatatelně jsme zažívali svědectví. Ať už to byla výřečná překladatelka Katka, její inspirativní manžel Goran, budovatelé Hradu Patrick a Nancy nebo 29letý Mario z komunity Cenacolo.

Doslova denně jsme zažívali milosti, kterými byl horký hercegovinský vzduch doslova prosycen. Nejsilněji jsem tuto skutečnost vnímala při výstupech na Podbrdo a Križevac. V úmorném vedru, s krátkými zastávkami k modlitbě nebo s hlubokým textem Tomislava Ivančiče. Většina postupovala po cestě z ohlazených kamenů bosa s pokorou a bytostným uvědoměním. Tak to byla síla. Tady se i moje duše setkala s Panenkou Marií, mojí dárkyní naděje. Zažila jsem obrovskou milost. Odevzdala jsem své velké trápení a získala naději a sílu do dalších dnů...

Teď už jsem zase doma. Za chvíli odjíždím na další dávku ozařování, ještě mě čeká sedmnáct. Jsem posílená a nějaká čistší... A když je mi těžko, tak se prostě modlím růženec...

Olga z farnosti Lukov

Moje uzdravení

Děkuji Kristu za uzdravení mých rukou z artrózy,ve dne i v noci jsem měla silné bolesti nemohla jsem spát.Nyni úplně bez bolesti, chvála Kristu.????Moje nebeská Maminka po pěti letech znovu ke mně mluvila srdcem, děkuji ❤️ miluje nás tolik ❤️

Ivanka

Međugorje

Chvála Kristu,tato pouť mi dala hodně...poznala jsem báječné lidi,kteří jsou naladění na stejnou notu...báječnou atmosferu.  Že věřit  v Boha ,který nás miluje a je vsude s námi  je nadherny  pocit a už nikdy nikdo mě toto  nemůže vzít ...a proto věřím a má víra mě uzdravuje...Srdečně všechny zdravím a těším se s vámi na další setkání...

Milena

Požehnaná pouť

Zdravím všechny poutníky byla nádherná  požehnna pouť děkuji otci Radkovi za duchovní vedení  a p Květě za organizaci určitě tam chci ještě někdy jet . Pro mě to byly duchovní lázně když jsem jela do Medžugorje neměla jsem nic kdy jsem odjížděli měla jsem všechno  děkuji  hezký večer 

Hana

Duchovní prožitek

Medžugorje, pro mě je to místo naplněné modlitbou (kde modlitba plyne jakoby sama, kde nemám problém se modlit) a blízkostí nebe. Zakouším tam krásné duchovní prožitky, ale také se mi tam děje to, že vnímám své hříchy, takové, jaké jsem si do té chvíle neuvědomila. Takže rozumím tomu, že je v Medžugorje tolik zpovědnic.

V roce 2012 jsem byla poprvé v Medžugorje a byla jsem zde usvědčena z hříchu astrologie. A od té doby mě Panna Maria vedla k Ježíši. Nebylo to lehké, dělala jsem astrologii 13 let, byla jsem astroložka. Nechápala jsem, co je na tom špatně... Ale cestou modlitby se to ve mně celé postupně proměnilo. A nakonec se stalo, že jsem se setkala s Ježíšem. A od té chvíle jsem v mém srdci vnímala živého Ježíše. Ale ani tak není člověk neomylný a je stále hříšný. I tentokrát jsem v Medžugorje byla usvědčena z hříchu. Slyšela jsem to tady. Všude. Na každém kroku. Před pár lety jsem udělala něco, kvůli čemu jsem pak hodně trpěla. A trpěli tím mnohem víc i jiní. Já ale neviděla svou chybu. Tady jsem ale slyšela: "Je to hřích zrady." Tehdy před lety jsem vnímala, že Ježíš po mně něco chce, ale nevěděla jsem, co mám udělat. Udělala jsem chybu a ta chyba byla i hříchem. Tady jsem vnímala slova: "Ježíš by po tobě nemohl chtít hřích." A mé srdce naplnilo poznání pravdy. Poznat pravdu může být těžké, ale je to i úleva. A protože jsem věřící (už skoro 14 let), tak vím, co s tím udělat. Zpověď. A omluva. A tak mám Panně Marii stále za co děkovat. Jsem jí vděčná, že nás vede k Ježíši.

Radka

Zpovědnice světa

Medjugorje je místo, kde se nebe dotýká země. Přicházíme sem, jako ke své mamince, která nás objímá a utěšuje. Je to také zpovědnice světa, kde hříšníci odkládají své hříchy a dostávají od Ježíše nové šaty, byl to i můj případ. Slovy nelze vyjádřit to, co zde člověk prožívá.

Manžel trpěl velkými bolestmi celé pravé ruky, nemohl se jí ani dotknout. Masáže a léky nepomáhaly. Po návratu z Medjugorje jsem se nad rukou pomodlila charismatickou modlitbu za uzdravení a přikládala jsem mu na ruku ubrousky z Medjugorje, na kterých byla kapka z bronzové sochy P. Ježíše. Ruka se mu brzy zcela uzdravila.

Díky Ježíši, díky Maria, Aleluja!

Zdraví a hezký večer přeje Dana a P. Bůh zaplať za krásnou pouť