Svědectví z absolvování semináře Obnova v Duchu Svatém

Svědectví z absolvování semináře Obnova v Duchu Svatém

Co se změnilo v mém životě

úplně všechno – můj život se totálně obrátil. Dříve jsem byl hodně sebejistý, impulzivní, nežil jsem nejlíp, do kostela jsem chodil víceméně pravidelně, ale z povinnosti. Bůh byl pro mě nějak na "vedlejší koleji". Ale je to tak asi rok, možná i víc, co jsem se začal zamýšlet nad svým životem a pomalu jsem zjišťoval, že mi "něco" v životě chybí, přestal jsem být sám se sebou spokojený a krok za krokem jsem se vydával hledat Boha. … Nechodil jsem pravidelně ke zpovědi a samozřejmě ani ke svatému přijímání, ale začal mi chybět ten přímý život a kontakt s Bohem. No a potom se zjistila má nemoc: vše se najednou úplně obrátilo … začal jsem se pravidelně zúčastňovat setkání v semináři Obnovy v Duchu svatém. Nedokážete si ani představit, co to pro můj život znamenalo a stále znamená. Jak já po několika setkáních začal přímo prahnout po Svaté zpovědi, abych se konečně očistil a abych se pravidelně mohl zúčastňovat Svatého přijímání.

Závěrem – kdybych měl jednou větou říci, co mi naše setkávání přineslo, bylo by to asi: myslím a doufám, že jsem našel Boha - vím, je to troufalé, ale věřím, že to tak je.... 

Zdeněk

Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý!

V průběhu kurzu Sievers jsem každý den četla Písmo svaté.  Pro mě byla důležitá právě ta pravidelnost.  Každý den pár vybraných veršů na dané téma. Zjistila jsem, že jsem zvědavá i na to, co je napsáno předtím a potom a většinou jsem přečetla celou kapitolu. A pak přemýšlela, těšila se, o čem to bude příště. Také jsem se těšila na další setkání s ostatními účastníky, na naši menší skupinku, na tu prima kamarádku co sedí každý týden vedle mě a můžeme pak spolu ještě ledacos probrat. Přednáška nebo svědectví, bylo dobré dozvědět se něco nového, čerpala jsem další náměty k přemýšlení a k povzbuzení.  Prožili jsme spolu krásné Chvály i Modlitby za seslání darů Ducha svatého. Kurz končí v době adventní, všechno září, třpytí se, světýlka jsou všude ve městě. Mně připadá, že jejich záře je jaksi slabá, slabší než jiné roky. Poznala jsem, že mám zvednout oči od chodníku a zároveň nekoukat jen na krásné nebe, ale podívat se do očí lidem, kteří tu kolem mě žijí.  Zdá se mi, že jejich oči jsou ta pravá adventní světýlka, a když některá vypadají přece jen pohasle, mohu je zkusit rozsvítit svým úsměvem. Z celého srdce přeji všem lidem pokoj a dobro. Znovu jsem si uvědomila, že přes všechny starosti, bolesti a těžkosti tohoto světa, jsme všichni milované Boží děti. S vděčností mohu říct: „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“     

Jitka                                      

Dar jazyků

Milý čtenáři, na semináři jsem byl jako člen týmu. Byl to pro mě požehnaný čas. Velmi silným momentem byla modlitba za vylití Ducha svatého. Pět lidí prosilo o dar modlitby v jazycích a tři z nich ho hned dostali. V jednom případě mi Pán dopředu ukázal, že prosba o dar jazyků bude vyslyšena, což pro mě byl jeden z nejsilnějších momentů z celého semináře.  Pán je veliký. Amen.  

člen týmu 2022

Bůh si mě znovu přitáhl 

Kurz Seminář obnovy v DS u mě perfektně zapadl do „rekonstrukčního“ období po letech těhotenství a kojení, troskoidních 8 letech, kdy jsem dlouhodobě neměla na nic síly. Postupně už jsem si i uvědomovala, že ke změně potřebuju svatého Ducha, že bez něho změna nepřijde, tak jsme se s manželem o dary DS modlili. V posledním půlroce se potkalo několik faktorů, kterými si mě Pán Bůh znovu přitáhl. Seminář byl zásadní a dotáhl plný restart – znovu jsem začala denně rozjímat bibli, denně se modlím k Duchu svatému, vrátila jsem se k poslouchání duchovních přednášek, našla jsem si super kamarádku (ženu, po které jsem roky ve farnosti pokukovala), posílila vztahy s jinými farníky. navázala nové vztahy i přespolními na kurzu, myslím, že i doma se nám zlepšily vztahy a nálada, začali jsme jako rodinnou modlitbu (i v autě) hoooodně zpívat, já jsem po mnoha letech zase začala hrát duchovní písně na kytaru, pookřála jsem na duchu osobními svědectvími, že Bůh mocně koná v životech lidí vedle mě, a taky jsem viděla kouzelnou přeměnu bohoslovce Radka v obětavého faráře a děkana. Nemám žádný „wow“ zážitek z vylití DS, ale to neznamená, že ho nemám. :) Taky mám naději na navazující dopolední charismatické spolčo s mladými mamkami. A doufám v charismata, ale to ukáže čas. :)   

Jana

Krok do neznáma

Přihlásila jsem se na Obnovu v Duchu svatém, vedena velkou touhou být Bohu blíž. Udělat ze své strany krok, nebo dva k Bohu. Nevěděla jsem, co mne čeká, jsem na kurzu poprvé, ale můžu říct, že jsem nadšená. Setkala jsem se s partou lidí, kteří mají stejnou touhu jako já.
Setkáváme se každý týden. Těším se na ta setkání a bude mi asi chybět, až kurz skončí.
Jsme vedeni k tomu, abychom se očistili před Bohem uvědoměním si svých hříchů a jejich následným vyznáním, abychom byli schopni a hodni toho, přijmout nějaký dar Ducha svatého. Abychom uvěřili v to, že nám Bůh své dary chce dát a že záleží jen na nás, zda je přijmeme.
Já osobně mohu říci, že jsem šla na kurz ve stavu, kdy jsem měla na srdci kámen - těžko a smutno a pocit, že nejsem hodna přijmout nějaký dar Ducha svatého.
Teď vím, že se kámen ztratil - rozpustil, je mi lehko, jsem radostná a šťastná. Cítím, že moje modlitba má větší hloubku, modlím se ráda ráno i večer. Už vím, co je modlitba srdcem. Posílila se moje víra v lásku Boží a jeho Milosrdenství. Vím, že Bůh člověka nikdy neopustí, i když má hřích, je nedokonalý. Vím, že ho znovu zvedne, jestliže o to člověk stojí. Jsem plna naděje, pokoje, lásky, míru a vděčnosti. Chci být na tomto světě Bohu užitečná. Modlím se: "Buď vůle Tvá skrze mne."
Moc děkuji otci Radkovi, otci Františkovi, Otci Wladkovi i vedoucím skupinek za vedení, za krásná svědectví, za rozjímavé přednášky. Za to, že se nám tak věnovali a plně se nám doslova rozdali. Moc děkuji za krásné, duchaplné adorace Nejsvětější Svátosti, za modlitby nad každým z nás, za prosby za každého z nás.   

S úctou Eva

Pán Ježíš na prvním místě

Milý otče Radku, chci Vám poděkovat za možnost účastnit se letošního ročníku obnovy v Duchu Svatém.  Předtím, než jsem nastoupila do kurzu, vrcholilo období, které u mě trvalo už od té doby, co jsme se přestěhovali s manželem z Hradce Králové sem do Zábřeha. Kromě Šimonovy rodiny jsem tady prakticky nikoho neznala, což covid a mateřská moc neulehčily a cítila jsem dost osamělá, smutná, zacyklená, sebelítostivá… Do manžela jsem projektovala své frustrace a v duchu jsem mu částečně vyčítala to, jak blbě se tady cítím a vinila ho z toho, že se o mě dost nezajímá. Objektivně se žádná z těch okolností nezměnily.. pořád moc lidí neznám a nemám tady žádné opravdu blízké přátele (kromě rodiny), nikam nepatřím a snad ani nezapadám. Ale tak nějak mi to přestalo vadit. Taky jsem asi sesadila z prvního místa ve svém životě, co tam nepatřilo a, jak doufám, jsem tam dala Ježíše. Každodenní (ne vždycky teda úplně každodenní, ale rozhodně o hodně častější než dřív) rozhovor s Ním mi pomáhá svěřit se a odevzdat své pocity a starosti, smutky i radosti do správných rukou. Dřív jsem potřebovala svými pocity stále zahrnovat buď Šimona nebo telefonicky svoji maminku. Naučila jsem se, že tím můžu zahrnovat Ježíše a u něj věci opravdu docházejí rozuzlení. Cítím v srdci pokoj a radost, kterou jsem už hodně dlouho necítila. Za to vděčím v první řadě Bohu a taky této obnově a všem, kteří ji připravovali. Moc děkuju!    

Petra

Odevzdání

V semináři "Život v Duchu svatém" jsme byli vyzváni, abychom Ježíši odevzdali nejen svůj život, ale i hodinu a okolnosti své smrti. Napřed mě to zarazilo, ale pak jsem si uvědomila, že to je věc, kterou mít pod kontrolou stejně nedokážu a když už je to tak, je pro mě vlastně výhodné, aby mě v hodině mé smrti držel Ježíš za ruku. Najednou je to úplně snadné.     

Anna

Bohem milovaná

Asi nejvíc jsem poznala, že jsem Bohem milovaná. Od mala bylo mi do hlavy vtloukáno, že Bůh vše o nás ví, snad nás hlídá a počítá přestupky, málo bylo zmiňováno jeho milosrdenství. Ten Zlý ještě k tomu přiléval, že jeho lásku si musíme zasloužit. Viděla jsem Boha přísného. Tady jsem zakusila jeho lásku, hodně. A ještě  bylo řečeno, že bychom se mu měli omluvit, že o něm tak špatně  smýšlíme. To mne teda taky nikdy nenapadlo. 

M.

Nikdy neopouští

Poznala jsem, že je Bůh pořád se mnou, nikdy mě neopouští, v těžkých situacích mi dává sílu.

Klára

Modlitba

Začala jsem se pravidelně každý den ráno modlit. Je to skvělý start do nového dne a zároveň cítím jak se vztah s Bohem prohlubuje. 

LK

Bůh je semnou celý den

Hodně mě to obohatilo v hlubší modlitbě s Bohem. Cítím a uvědomuji si Boha po celý den. I v maličkostech. Jsem zaplavená pokojem a radostí - a to chci rozdávat dál kolem sebe. Když mám starosti, nějaké potíže - vím, že je nemusím řešit sama. Přijde asi i poušť, ale věřím, že i tam bude se mnou Bůh. Přála bych si, aby to prožil každý věřící člověk - bylo by víc světla ve světě. 

Lucie

 Pán je vždy se mnou

Začala jsem se častěji modlit a zjistila jsem, že je Pán vždy se mnou… Mohu se na něj kdykoli obrátit. Jitka

Pokoj

Po absolvování Sieverse se i v mém okolí (rodině) vše nějak uklidnilo, máme se všichni víc rádi. Našla jsem mnoho nových kamarádů. Já mám totiž ráda lidi. Říkám, že mé srdce je jako Noemova archa. Potřebuji tam mít všechny. 

Ludmila

Čtení písma

Naučil jsem se otvírat pravidelně Písmo, a jednou jsem zakusil krásný Boží dotek. A to myslím stačí :-) 

Ondra

Být Bohu blíž

Přijde mi, že jsem teď Bohu daleko blíž, dal mi možnost cítit, jak mě miluje a dokážu se mu víc svěřovat než dříve. 

BD

Rozlítá váza

Jako rozlitá váza byla má duše, než jsem zakusila sílu Ducha svatého. Na začátku jsem nečekala ani nedoufala, že se něco takového v mém srdci uděje. Ale Pán Bůh z toho nic, co v mé duši bylo, utvořil něco krásného, z lidského hlediska něco neuskutečnitelného, co dokáže jen Bůh, my lidskými silami toho nejsme schopni. Postavil mou rozlitou nádobu, slepil co bylo rozbité a zlehka mě naplňoval

Přijetí Ducha svatého byl proud živé vody, který mě zcela naplnil. Ve chvíli, kdy na mě Duch svatý byl doslova vylit, pocítila jsem ohromný proud lásky a to i k lidem, kteří mi dodnes byli nějakým způsobem nepříjemní. Zcela jsem se Bohu odevzdala... Bůh opravdu činí zázraky v našich srdcích. Víra v Boha je jedna věc, ale opravdová láska k němu a spojení skrze Ducha svatého je něco opravdu jiného, nadpřirozeného. Duch svatý, kterého jsem přijala mi napomáhá ke spojení s ním, modlí se ve mě a já v něm.

Pavlína B.

Bohem milovaní

Již jednou jsem se semináře Život v Duchu zúčastnila, asi před 20 lety. Setkala jsem se tehdy s projevy a dary Ducha svatého. Takže jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Avšak něco jiného je vpustit do svého života Krista, když je člověk mladý, plný sil a „nezraněný“ a něco jiného po životních zkušenostech, ztrátách a pádech. O to více jsem vděčná za to, že jsem se semináře zúčastnila a že jsem měla možnost „vylepšit“ svůj život ve třech oblastech, a to ve vztahu k sobě, ve vztahu s druhými lidmi a ve vztahu k Bohu.

V semináři se klade důraz na to, že člověk je milovaný Bohem – naprosto, se vším! S tím, jak vypadá, jak se chová, co kdy provedl, jak zhřešil. Bůh po něm touží, po tom, aby se mu tento „nedokonalý“ člověk otevřel. V pohledu Boha na mě – to, že mě miluje i přesto, že nejsem dokonalá, jsem nalezla pokoj, radost a vděčnost.

Druhá oblast, která se ukázala v semináři jako důležitá a krásná je společenství. Možná někdo netouží po opravdovém vztahu s lidmi v kostele, protože na každém může nalézt něco nedokonalého, nebo dokonce špatného. Ať jsme, jací jsme, všichni jsme milovaní Bohem. Často jsem pociťovala, jak je to málo, se nanejvýš v neděli v kostele s ostatními farníky pozdravit. Kolikrát jsem si uvědomila, jak ráda bych jim dala vědět, že mě mrzí, co zlého je v životě potkalo, dala jim podporu a ujištění o modlitbě. A toto se mi konečně podařilo v tomto semináři. A nejen to, mohli jsme být jako společenství v modlitbě jeden za druhého a to je velká síla. Právě nejvíce ve společenství jsme zakoušeli Boží působení a dary Ducha svatého.

Poslední a nejdůležitější oblast, která mě při tomto semináři obohatila, je vztah s Ježíšem. Úplně jsem se zastyděla, že tak stará se teprve učím, co to je otevřít Bibli a přemýšlet nad tím, co mi Bůh chce svým slovem říct. Že se teprve nyní učím, co je to se ztišit a vnímat jej, jak je u mě. Že je daleko jednodušší mu svěřit své starosti než se jimi nechat užírat. O to víc jsem vděčná, že s Bohem můžu mít vztah a můžu s ním v životě počítat. Respektive se učit, aby On mohl se mnou v životě počítat jako se svým nástrojem, který bude moci využít – nástroj pokoje, lásky, odpuštění, pomoci, oběti.

Mirka